Běh na Slavkovský štít – Tatranská šelma Vertical

20.8.2015 v 11:20

Od Valašského hrbu jsem se nezúčastnila žádného trailového závodu, proto byl pro mě začátek srpna a Tatranská šelma Vertical   dlouho očekávanou událostí. Výlet měl původně vypadat jako dovolená Beskydských nomádů v Tatrách a závod k tomu jako bonus, ale nakonec bylo všechno jinak a já vyrazila do Tater jen s Tomášem Macečkem z Pearl iZumi vozidlem oddílu Bystrc VOLE (tímto oddílu děkuji).

Z běhu na Slavkovský štít (2 452 m n. m.) jsem měla vážně respekt, jelikož převýšení 1400m na délce 7,1km pro mě bylo velkou neznámou. Turistická značka hlásala čas k vrcholu ze Starého Smokovce 5,5h, limit pro dokončení závodu byl stanoven na 2h. Můj cíl byl tedy jasný  – dobýt vrchol do stanoveného limitu.

Večer před závodem jsme si šli s Tomem ještě projít začátek trasy, zvolili taktiku zdolání vrcholu a pak už jen hledali místo, kde složíme hlavy. Nakonec hlídalo náš spánek Sherpa muzeum ve Švajciarskom dome, takže jsme se ráno probudili s těmi nejrůžovějšími líčky a vyrazili na nedaleký start. Přes noc jsem skoro zapomněla, jak je Slavkovský štít vysoký a proto se při pohledu na něj opět dostavil v mém břiše nepříjemný pocit, jak že to asi dneska dopadne. Ještě jsme pozdravili hlavní šampionku Marušku Delingerovou, která se chystala obhájit loňské vítězství. Ondra Horák měl pro tentokrát hlídací a fandící roli.

TS2

Aaa startovalo se. Na Slavkovský štít vyrazilo okolo 200 závodníků. Bylo jasno a sluníčko začínalo pomalu hřát. Má taktika byla utíkat co to půjde k občerstvovačce, která byla zhruba v polovině trasy a cesta k ní vedla hezkým běžeckým terénem, částečně v lese. To se mi povedlo bez problémů a tak jsem dorazila k občerstvovačce asi za 30´. Už nyní jsem byla na pozici 5.ženy a soupeřku jsem vlastně neviděla před sebou ani za sebou J Druhá polovina trasy už tak běžecká nebyla. Spíš byla o tom, zatnou zuby, říct si že mám ta nejsilnější stehna na světě a šlapat vzhůru. Cesta již byla totiž hodně strmá, poskládaná z velkých kamenů a celou dobu vedla po slunečné straně. I přesto, jaká fuška to vlastně byla, jsem se ale stihla občas podívat na Starý Smokovec pod sebou nebo na Lomnický štít vedle sebe. A to byla taková krása, že jsem z toho poprvé klopýtla. Ztráty na krvi byly malé, i tak jsem se ale rozhodla, že kochání nechám na pozávodní čas a dál pospíchala nahoru. Druhá půlka závodu mě stála podstatně více sil, než ta první, což se také projevilo na čase. Cesta k vrcholu mi totiž trvala od občerstvovačky zhruba hodinu. Vrchol se zdál být blízko, cesta se však neustále klikatila a cíl ne a ne přijít. A pak se to stalo, vrchol Slavkovského štítu byl přede mnou a já skákala po kamenech tak usilovně, že jsem opět spadla a červený potůček začal téct tentokrát z ruky. Na to mi závodník za mnou řekl, že už mě vážně nepředběhne, hlavně ať už jsem v tom cíli celá. S klidem v duši jsem tedy dobyla vrchol v čase 1:37, na celkově 115. místě a jako 5.žena. Radost to byla veliká a za odměnu krásné výhledu do okolí. Cíl dokončit závod do 2h jsem tedy splnila a teď už vím, jak na Slavkovský štít. Příští rok mi tedy nebude bránit nic v tom, stanovit si cíle vyšší. Už se na to těším!

 TS4

Můj spolubojovník Tom Maceček skončil na 3. místě s časem 1:07 a v ženách vyhrála Maruška Delingerová, která v čase 1:24 překonala svůj rekord z loňského roku.

Druhý den jsme ještě využili k výletění na Východní Vysokou a pak už zase hurá zpátky domů.