BN na NZ #15: Southern lakes

27.4.2015 v 10:38
Z výhleduu na Havea Lake nám poskočilo srdíčko, tak jsme si taky museli vyskočit!

Z výhleduu na Havea Lake nám poskočilo srdíčko, tak jsme si taky museli vyskočit!

Kubovi se do toho psaní moc nechce a tak je to opět na mně, abych vám popsala další část našeho cestování.

Je středa ráno a my opouštíme Helču, Petra a West coast vstříc novým zážitkům. V Haastu se stavujeme do Visitor centra, abychom načerpali inspiraci, co všechno tady můžeme podniknout. Čeká nás totiž přejezd přes Haast pass do Mt. Aspiring National Park, Makarora valley a do všemi opěvované Wanaky. Z letáčků a průvodců je hned jasné, že tady by se dalo skvěle vyblbnout. Ultrakrátkými, krátkými i několikadenními výlety se to tady jenom hemží:-) Včetně slavného treku Gillespies Circuit, který teď sice asi nestihneme, ale věřím, že jeho čas ještě nastane. Na základě předpovědi počasí a toho, že dneska chceme určitě po 5 dnech teplou sprchu, se pro dnešek nakonec spokojujeme s několika vycházkami z kategorie ultrakrátkých (rozuměj max 1h chůze), kterých je po cestě celá řada.

Nějak to ale pořád nebylo ono. Jako bychom stále na něco čekali. A pak to přišlo. Měl to být jenom další takový kratší výlet s prý pěkným výhledem. Dojeli jsme k Lake Hawea, zaparkovali u jednoho kempu a vydali se nalehko strmě do kopce. Po 45 minutách svižné chůze jsme se konečně dostali nad tzv. bush line, tedy nad tu zalesněnou část kopců, otočili jsme se a ten výhled nám skoro doslova sebral dech. Pod námi bylo temně modré jezero Hawea lemované okolními kopci kam až oko dohlédlo. Když jsme se na sebe s Kubou s úsměvem podívali, bylo nám oběma jasné, že tady rozhodně nejsme naposledy. Wanaka a její okolí si nás získalo na první pohled. I když bychom se tam vydrželi kochat ještě hodně dlouho, schylovalo se pomalu k večeru a my se museli ještě rychle ubytovat. Dali jsme na radu paní z infocentra a vybrali si levný kemp s horkou sprchou na okraji Wanaky.

Nejúžasnější výhled, který jsme si ihned zamilovali. Jezero Hawea

Nejúžasnější výhled, který jsme si ihned zamilovali. Jezero Hawea

Jelikož jsme předpokládali, že další den a noc budeme trávit opět mimo civilizaci, rozhodli jsme se ještě narychlo zajet nakoupit. Cestou do centra jsme projížděli okrajovými částmi Wanaky, které jsou jak z katalogů moderní architektury. Jeden barák hezčí než druhý a my s Kubou vtipkovali, že by bylo super tady jednou žít. To jsme netušili, že se nám tenhle sen za měsíc splní…:-) Ale nepředbíhejme. Centrum Wanaky i přes pokročilejší hodiny stále žilo. Lidé posedávali na zahrádkách kaváren a restaurací, které lemují břeh stejnojmenného jezera Wanaka nad kterým pomalu zapadalo slunce…

Další ráno je však trochu mrzuté. Kuba zjišťuje, že nám nějak rychleji mizí olej, a že s naší Astrou to asi nebude úplně růžové. V rámci ušetření peněz na případné opravy rušíme drahé spaní na Aspiring hut ($30 za osobu na noc, tedy skoro 1200Kč za oba) a volíme plán B. Ten je stejný jako plán A, tedy výlet k Rob Roy Glacier, akorát místo spaní na Aspiring Hut něco jiného, jen ještě nevíme co:-).  Rob Roy Glacier se nachází asi 40km za Wanakou v Národním parku Mt. Aspiring. Nejedná se o žádný náročný trek, spíše dvouhodinová vycházka údolím až na takové prostranství, odkud máme ledovec jako na dlani. Se svačinou si sedáme do trávy a zase se necháme unášet představami, jak to tady asi vypadalo, když ledovce pokrývali většinu území.

Výhled na jezero Wanaka z kopce nad Diamond lake

Výhled na jezero Wanaka z kopce nad Diamond lake

Během cesty dolů k autu vymýšlíme druhou část dne, tedy že se zastavíme u Lake Diamond u Wanaky, vylezeme na vyhlídku a noc strávíme už na nějakém freekempu po cestě ke Queenstownu. A jak řekli tak udělali. Na parkovišti u jezera neplánovaně opět potkáváme H&P a tak si radostně vyprávíme, co jsme zažili, když jsme se dva dny neviděli:-) Zůstáváme až do setmění, vaříme večeři a máme si stále o čem povídat. Pak už se ale musíme rozloučit a míříme směr Cromwell, kde by měl být freekemp. Tam dojíždíme už pozdě večer, takže bez zbytečných řečí zalézáme do auta a spíme. Nebo se spíš pokoušíme o spánek. Spolu s námi je v autě totiž pravděpodobně i nějaká myšička, které se moc líbí naše zásoby jídla, a neustálým šustěním nás nenechá spát. Ráno celí rozlámaní provádíme revizi jídla, myšičku nenacházíme, tak aspoň uděláme pořádek, vyhodíme pár nakousnutých krekrů a vyrážíme do Queenstownu.

Queenstown je živé turistické město se vším všudy. Podobně jako Wanaka leží na břehu obrovského jezera a je vyhlášeným zimním střediskem. Říká se, že je to ráj pro všechny milovníky adrenalinu. Můžete se projet na člunech na divoké řece, skočit bungeejump nebo s padákem, sjet downhill na kolech z místních kopců a podobně. Tím pádem je tady taky mnohem více turistů, až nás to s Kubou trochu nemile překvapí.

Výhled na Queenstown a jezero Wakatipu z místní "gondoly"

Výhled na Queenstown a jezero Wakatipu z místní „gondoly“

Po obědě v indické restauraci jsme domluveni, že se potkáme s našim kamarádem Jiříkem, který se sem přestěhoval z Motueky. Odpoledne je tedy pojato odpočinkově kafíčkově. Poté už míříme dál kolem jezera do Glenorchy a pak ještě kousek dál do kempu, kde si rovnou platíme místo pro stan na dvě noci. V sobotu ráno nás totiž čeká slavný Routeburn track. Původně jsme chtěli jít brzo na kutě, ale večer se seznamujeme s dvěma Izraelkama a jedním Němcem a povídáme si dlouho do noci.

Routeburn falls a Routeburn Flats

Routeburn falls a Routeburn Flats

Ráno se budíme do nádherného počasí a nás čeká výstup do Harris sedla a zpátky. Routeburn trek má nevýhodu v tom, že netvoří okruh, a tak volíme jednodenní výlet, kdy dojdeme do půlky treku, cca 17km jedna cesta, a o pár dní později dáme z druhé strany tu druhou půlku. Cesta není nikterak náročná a s lehkým batůžkem vesele předbíháme všechny, kteří mají batoh nabalený na tři dny. Po 2,5hodinách se konečně dostáváme k Routeburn Falls Hut a tím i nad bushline a začíná kochací část cesty. Cesta teď vede nádherným údolím, počasí a tedy i výhledy jsou perfektní a my se pohybujeme na hranici mezi Mt. Aspiring National Park a Fiordlandem. Po další hodince chůze dorážíme k Hariis Saddle, nejvyššímu bodu celého treku (1300 m n.m. ) a cíli dnešního dne. Po svačině to chtě nechtě musíme otočit zpátky dolů. Do kempu dorážíme cca po 8 hodinách utahaní jak koťata, vaříme rychlou večeři a padáme únavou do spacáků.

Neděli jsme původně chtěli dát další menší trek, ale nakonec volíme přesun do Queenstovnu se zastávkou u jezera a poté výstup na vyhlídku Skyline Gondola, odkud máme celé městečko jako na dlani. Večer pak zakončujeme výbornou večeří od mistra Jiříka a teplou sprchou:-).

Pondělí trávíme odpočinkově výletem ke Kawarau Bridge, místo, kde se poprvé na světě skočil a stále skáče bungeejump a poté prohlídkou historického zlatokopeckého městečka Arrowtown. Potom už je čas akorát tak se převlíknout a vyrazit do nočního Queenu oslavit Jiříkové narozeniny ve velkém stylu. I když jsme skoro nikoho neznali, atmosféra byla úžasná a my jsme si to perfektně užili. A tímto ještě jednou děkujeme Jiříkovi. Tak nějak za všechno :-).

V úterý ráno kontrolujeme všechny možné předpovědi počasí a zjišťujeme, že na Fiordlandu by mělo být až do soboty slunečno, což je takový malý zázrak. Na čtvrtek tedy bukujeme plavbu na Milford Sound a pak už vyrážíme dál na jih… Pokračování příště:)