BN na NZ #19: Podzim ve Wanace

23.7.2015 v 0:27

Nevím jak u vás ale tady už je zima v plném proudu a tudíž je nejvyšší čas sepsat, jak jsme s Kubou prožili podzim. Našli jsme si bydlení, práci, nové kamarády, začali pravidelně sportovat a zkoumat okolí, takže jsme se rozhodně nenudili. Ale všechno postupně:

Severní strana, okno obýváku a terasa se vstupem

Severní strana, okno obýváku a terasa se vstupem

3. dubna jsme se teda slavnostně přestěhovali do „svého“. Byla to víceméně první nabídka a my se zamilovali na první pohled. Více asi napoví fotky, takže jenom stručně: dvouložnicový byt, útulný, čistý, zařízený a vybavený, s terasou a výhledem na malou vinici. Už dopředu jsme si totiž s Kubou ujasnili, že si zimu a celkově život tady chceme užít, ne přežít a tak nám nevadí si trochu připlatit. Náš být je součástí velkého domu, kde bydlí švédsko-kiwácká rodina, my ale máme vlastní vchod, terasu, kuchyň s obývákem i koupelnu.

A dva čeští přistěhovalci na pizza párty

A dva čeští přistěhovalci na pizza párty

Hned večer nás domácí pozvali na jejich pizza party a my tak, ještě celí natěšení z nového bydlení, jedeme rychle nakoupit nějaké zásoby. Nadšení nás ale rychle přešlo, když nám Astra opět nechtěla nastartovat. Stojíme na parkovišti před obchodem a nevíme co dál. Zkoušíme startovací kabely, otvíráme kufr a zase ho zavíráme, zkoušíme znovu a znovu nastartovat a nic. Po chvíli to vzdáváme a voláme Patrickovi (domácímu), jestli by nás vyzvedl a odvezl domů.

Nálada se zase zvedá, když ještě ten večer obdržím email s pozvánkou na pohovor jako masérka v místním wellness studiu. Ráno se taky opět nějakým záhadným způsobem rozjede i naše Astra a já se poprvé seznamuji s Nicolou a jejím Wellness day spa Massage In Wanaka. Provede mě celým studiem, ukáže, jak to tam chodí a pak je řada na mně, abych předvedla, jak moje české ručičky umí masírovat:-). Po hodince je hotovo a já nějak intuitivně cítím, že by to mohlo klapnout. A taky že jo. Zatím to není práce na plný úvazek, ale až se rozjede sezóna tak prý budu mít masáží, co hrdlo ráčí, paráda.

Zástavba Hidden Hills, hned vedle našeho domu, kdo by tady nechtěl bydlet?

Zástavba Hidden Hills, hned vedle našeho domu, kdo by tady nechtěl bydlet?

Netrvalo ale dlouho a pomyslná houpačka, která s námi doslova houpe tam a zpátky se zase zhoupla na druhou stranu: Astra si to zase rozmyslela a tentokrát to s tím (ne)nastartováním myslí opravdu vážně. A oprava bude stát hodně. Uff… Kubovi se k tomu přidávají starosti s hledáním práce. Zvěsti, jak je náročné si v tuto dobu mimo sezónu najít práci, nám začínají připadat pravdivé. Najíždíme do úspornějšího módu, ale i když si začínám vymasirovávat první dolárky ať už v práci, u známých nebo na místních cyklistických závodech, Kubova nálada se nelepší.

A šípky už dozrávají.. Daška dělá marmeládu..

A šípky už dozrávají.. Daška dělá marmeládu..

Krok k lepšímu nastal, když se mi ozvali z uklízecí firmy, že můžu pracovat jako uklízečka v dopoledních hodinách, kdy nemám masáže. A další dobrá zpráva přišla vzápětí poté a Kuba dostal práci na místní benzínce. Skoro po měsíci si tedy můžeme konečně trochu vydechnout a začínáme si užívat slunečného podzimu…

Podzimní lezení na ikonickém místě nad Queenstownem

Podzimní lezení na ikonickém místě nad Queenstownem

A to bychom to nebyli my, abychom se nezačali pídit po nějakém sportovním vyžití. Jedno se nabízelo nasnadě. Bydlíme hned pod takovým malým brdkem (kopečkem), na který se dá perfektně běhat a ze kterého jsou nádherné výhledy na jezero a hory. Já tedy oprášila svoje běhací tenisky a společně s Kubou jsme rozeběhli další běžeckou kapitolu. K běhání jsme si přidali jógu, která se s během krásně doplňuje a my se tak každý týden pořád podivujeme nad tím, jak můžeme být tolik pozkracovaní a neohební. A aby toho nebylo málo, začali jsme pravidelně chodit lézt. Podzim byl nádherný, takže Kuba zvládal chodit ven na skály i dovnitř na umělou stěnu, já se spokojila s „umělkou“ a pomalu ale jistě mě to baví čím dál víc (kdo by to do mě řekl :-)). No a sportování jde ruku v ruce se seznamováním se s novými lidmi a my tak poznali nové kamarády snad ze všech koutů České republiky i světa. O to více se nám ale stýská po všech kamarádech doma a v koutku duše se nejvíc těšíme na to, až budeme zase doma v Beskydech…

Podzimní procházka kolem jezera

Podzimní procházka kolem jezera

Jakmile jsme najeli do nějakého „jakžtakž“ režimu, čas začal utíkat ještě rychleji než obvykle. Pořád se sice objevovali nové a nové starosti nebo spíš mrzutosti, které jsme museli řešit. Například nefér jednání v uklízecí firmě, kde jsem pracovala a následné „rozloučení se“ s prací uklízečky, nebo menší nedorozumění s domácími ohledně návštěv. Naštěstí zákon houpačky funguje a tak se vždycky vše vyřešilo a naopak se objevili další věci, které nám dělaly radost. S penězi jsme si naštěstí moc starostí dělat nemuseli, a když to náhodou začínalo vypadat, že se masážemi asi neuživím, začala zimní lyžařská sezóna a práce je opět dost :-).

Výhled z našeho okna: Black Peak a jedna z jeho tisíce tváří

Výhled z našeho okna: Black Peak a jedna z jeho tisíce tváří

Co se týče Wanaky samotné, máme pocit, že se nám každým dnem líbí více a více. Určitě se na tom velkým dílem podílí právě okolní kopečky a kopce, které jsou přibližně od půlky května pokryté sněhem, zatímco dole u jezera je sucho. Nádhernou scenérii pak dotváří podzimem dooranžova zbarvené stromy lemující břeh. Ale i samotné městečko je hezké, ani ne moc malé, abychom museli kvůli všemu dojíždět do většího Queenstownu, a ani velké, aby si člověk připadal ztracený mezi šedivými budovami. Prostě tak akorát… K tomu připočítejte (převážně) usměvavé lidi a slunečné počasí s příjemnými teplotami a… A tady už raději skončím:-). Teď mrkněte na fotky a my se zase brzy ozveme a povyprávíme třeba o tom, jaké je to spát v péřovém spacáku pod péřovou duchnou a budit se do 5°C…. :-)