BN na NZ #2: Takaka a Golden Bay

19.11.2014 v 8:50

Je pondělí večer, Den boje studentů za svobodu a demokracii, ležíme s Kubou v naší jurtě osvětlenou jenom světýlky, které používáme na vánoční stromeček, a já se snažím vzpomenout, co všechno se za ten minulý týden odehrálo…

Daška s rodinou Turnerových, jenom bez Riche

Daška s rodinou Turnerových, jenom bez Riche

Od minulého pondělí pracujeme pro Amiti a Riche jako tzv. wwoofers. To znamená, že pomáháme přibližně 4-5h denně, a na oplátku jsme vyfasovali jurtu postavenou na druhém konci jejich zahrady a hlady rozhodně taky netrpíme. Nic nevyděláváme, ale taky vůbec nic neutrácíme, máme tady veškerý komfort. A komfort je možná slabé slovo. Dva bývalí hippísáci Amiti a Rich a jejich dva synové Jasper (13) a Luca (8) bydlí v pohádkovém domku na ještě pohádkovějším místě na úpatí Takaka Hill s nádherným výhledem do údolí a na protější hory. Dole v údolí je pak městečko Takaka, které je bránou do Golden Bay. Je plné bývalých (možná i současných) hippísáků, alternativních obchůdků a pomalovaných kaváren. Rich se živí mimo jiné stavěním jurt, Amiti je něco jako žena v domácnosti plus navrhuje a šije oblečení, a nyní chce zrekonstruovat starý „housetruck“ tak, aby v něm od léta mohla ubytovávat turisty. A my ji s tím máme pomoct. Jedná se o starý náklaďák upravený tak, že je na něm přilepená něco jako maringotka. Lépe to popsat neumím :-) (pro lepší představu odkazuji zájemce do fotogalerie).

Housetruck

Housetruck

Náš wwoofing teda není nijak extra náročný. Vstáváme lehce před osmou, sejdeme pár metrů dolů do baráku, do kuchyně, posnídáme stylem „vezmi si na, co máš chuť“ a kolem deváté začínáme makat. Šmirglujeme, čistíme, uklízíme, stěhujeme, natíráme apod. Kolem druhé odpoledne jsme hotovi a jdem na oběd – už týden tady doslova ujíždíme na opečených toastech buď s rozmačkaným avokádem a pestem nebo ještě zajímavější kombinace miso+tahini+pesto. Doporučují dva nomádi ze dvouJ. A jako dezert fíková marmeláda…mňam. Odpoledne pak vyplňujeme zařizováním formalit ve městě (bankovní účet, přihlášení se do jejich daňového systému apod.), procházkou po okolí nebo spánkem. Večeři máme společnou ve formě teplého jídla, po večeři si ještě chvíli povídáme (já se teda jenom usmívám a přikyvuji, jelikož stále trochu bojuji s jazykovou barierou) a pak vyčůrat a spát.

Takhle uběhlo pět dní jako voda a nastal čas plánovat první větší výlet do okolí. Kubovi se ozval kamarád Jirka, který momentálně bydlí se svou holkou Andrejkou v Motuece a taky jsou tady v rámci Working Holiday. Na rozdíl od nás už mají auto, takže po pár smskách a zkouknutí předpovědi počasí, jsme s Kubou sbalili spacáky, náhradní triko a ponožky a v sobotu o půl desáté čekali, až nás Jirka s Andrejkou a jejich kamarád Kuba vyzvedne.

Plánujeme výlet

Plánujeme výlet

Směr cesty byl daný – Golden Bay, a plán jednoduchý – kde se nám bude líbit, tam zastavíme. Jako první zastávku jsme si vybrali Cape Farewell, nejsevernější místo jižního ostrova. Zelené louky plné oveček, skalnatý sráz dolu k moři, kde se váleli tuleni a vítr. Vítr takový, že nás málem z toho srázu sfouklo dolů. Ale naštěstí jenom málem, naopak to byla s tím větrem mnohem větší zábava. Když jsme si užili výhledy, přejeli jsem pár kiláků na Wharariki Beach. Dle průvodce je popisována jako nejpůsobivější pláž jižního ostrova, temná a tajemná jako potetovaná žena :-D (průvodce NZ Frenzy). Ale ten popis má něco do sebe. Nejdřív jsme prošli další zelenou loukou plnou ovcí a pak se pláž otevřela v celé své kráse. Skalnaté ostrůvky, zuřící moře s obrovskými vlnami a překvapivě zase šílený vítr, který vytvářel písečné duny a vháněl písek do očí. Zajímavý zážitek.

Další místo, které jsme chtěli navštívit a rovnou tam přespat bylo Anatori na západním pobřeží. Na západní pobřeží jsme sice dojeli, ale dále až k Anatori se nám už nechtělo pokračovat. Jednak jsme si nebyli jistí, zda by nám vydržel benzín i na zpáteční cestu, druhak tam opět nepříjemně foukalo a spát někde na pláži v takových podmínkách nepřipadalo v úvahu. Vrátili jsme se tedy zpátky ke Golden Bay a vydali se hledat místo, kde budeme spát. Rozkaz zněl jasně – ať tam moc nefouká a ať to nestojí moc peněz, ideálně žádné. Po několika popojížďkách po pobřeží jsme nakonec zakotvili u jednoho jezírka více ve vnitrozemí (název si nepamatuju, google mlčí, ale vám by to stejně nic neříkaloJ). Dělali jsme, že nevidíme obrovskou ceduli NO OVERNIGHTS, zaparkovali auto, postavili stan, chvíli koukali na jižní noční oblohu a pak se uložili ke spánku.

Waikaropupu Spring

Waikaropupu Spring

V neděli jsme se nejprve kochali průzračnou vodou a nádhernou přírodou ve Waikoropupu Springs, a pak jsme se přemístili dále na jih a východ zálivu na jedné pláži poblíž Takaky. Počasí už bylo koupací, voda ale rozhodně ještě ne. I tak jsme tam zakempili na celé odpoledne. Na zbytek odpoledne a večera už zbýval jediný úkol – přesunout se do města Nelson a vyzvednout si tam naše nové auto, které jsme si přes inzerát vyhlídli. Ano, Kuba a Daška mají první společné auto – Holden Astra v kombiku, jupí. „Domů“ jsme tak dojeli už ve svém (Kuba zvládl řízení nalevo na jedničku) a celí utahaní ale spokojení padli do postele…