BN na NZ #21: Vánoční speciál

7.1.2016 v 8:08
Série fotek vánoční výzdoby v parném létě

Série fotek vánoční výzdoby v parném létě

Spousta lidí se nás neustále ptá, jaké že jsou ty Vánoce v létě. Tak jestli se řadíte mezi ně, je tento článek přesně pro Vás:

Loňské jsme Vánoce tak trochu zazdili. Pokud si vzpomínáte, 23. jsme vypadli do hor, spali po širákem, koupali se v ledovém jezeře a do civilizace jsme se vrátili až 26., kdy většina vánočního šílenství opadla. Bez stromečku, bez dárků, bez cukroví, ale spokojení jako nikdy. Ty letošní jsme ale opět pojali trochu tradičněji. Částečně proto, že máme místo, kde slavit, částečně proto, že tím, že tady máme Verču, tak máme i s kým slavit. Ale pěkně popořádku:

První záchvěv Vánoční nálady nastal v půlce prosince, kdy jsme dostali pozvání na vánoční firemní večírek Caltexu, firmy, kde Kuba pracuje.  Příjemně strávený večer s hromadou dobrého (i vegetariánského) jídla v milé společnosti. To, že jsem měla možnost se po dlouhé době trochu „vymódit“, beru jako třešničku na dortu :-).

Srdcová záležitost

Srdcová záležitost

A hned druhý den jsme si nadělili pro mě ten nejcennější vánoční dárek. Po několika propracovaných měsících jsme si totiž konečně oba dva s Kubou zařídili celé 4(!) dny volna. Plán byl jasný, vyrazit do hor někam, kde jsme ještě nebyli se spaním na nějaké pěkné chatě. Méně jasná byla předpověď počasí. Vypadalo to na déšť, vichřici a studený jižní vítr. Co víc si přát. Na druhou stranu jsme na ostrově a víme, že předpovědím se nedá tak úplně věřit. Vymýšleli jsme a postupně zavrhovali spoustu variant, podle toho, jak se měnila předpověď a konečné rozhodnutí padlo až několik hodin před odjezdem. Nabalili jsme jídlo na tři dny a v úterý ráno vyrazili směr Queenstown, kde jsme přibalili ještě Jiříka a pak už do Glenorchy. Malá osada na samém konci jezera Wakatipu odkud začíná spousta treků. My jsme si vybrali Rees track stylem kam dojdem, dojdem a pak stejnou cestou zpátky abychom byli nejpozději v pátek zpátky v Queenstown. Nakonec jsme za celý výlet naťapkali přes 48 km, přebrodili nebo přemostili pár potůčků, chvílemi jsme se po kotníky bořili do podmáčené půdy a vystoupali do výšky přes 1400 m n. m. A i když by se tento trek řadil spíše do kategorie „bush walk“, česky něco jako cesta lesem, které obecně s Kubou nemáme moc rádi, jelikož kromě pěšinky před vámi nejde nic jiného vidět, tenhle stál rozhodně za to a výlet patřil k našim nejpovedenějším. A nakonec i to počasí vyšlo parádně. Na závěr jsme pak v Queenstownu sfoukli nějaké nákupy, pozdravili se s kamarády a pak už zpátky do naší milované Wanaky stihnout ještě odpolední lezení na skalách v údolí.

Náš štědrý den a vánoční "stromek"

Náš štědrý den a vánoční „stromek“

A pak už začalo to pravé předvánoční bláznovství. Nebudu lhát, že Nového Zélandu a Wanaky se to netýkalo. Týkalo. Když se k tomu připočte fakt, že Vánocemi tady začíná hlavní turistická sezóna, obchody, kavárny, parkoviště a vlastně celá Wanaka praskala ve švech. Pro ty, co jsou zvyklí na ruch větších měst, by to asi nebylo nic zvláštního, pro nás to byl ale šok. Přesto jsme se snažili nepropadat šílenství a spíše si užívat horké letní dny. Valnou většinu věcí jsme zařídili 23., udělali jsme poslední větší nákup, večer bramborový salát a Verča ukoulela i nepečené kokosové kuličky, nazdobili jsme borovicové větvičky ve váze a hotovo, Štědrý den může přijít.

Ráno jsme si udělali společnou snídani, poté musela Verča do práce a my se s Kubou sbalili na skály.  Pod horkým sluníčkem jsme ale nevydrželi lézt dlouho a pak už byl stejně akorát čas dát si něco malého na oběd a chystat večeři – čočkovou polévku, falafel a bramborový salát. Pod provizorním stromečkem se dokonce našlo i pár dárečků a tak věřím, že všichni měli radost. Pak už byl ale tak tak čas se rychle sbalit a vyrazit na kopec. Chtěli jsme aspoň z části být věrní loňské „tradici“ a strávit Štědrý večer v přírodě. Jako ideální místo se jevil Rocky Mountain, asi 700 m n.m. vysoký kopeček kousek za Wanakou, odkud je výhled na celé jezero a Mt. Aspiring. Nakonec jsme ale trochu vyměkli a pro klid náš ale hlavně Verči jsme přibalili i stan. Nahoru jsme pohodovým tempem došli akorát s posledními večerními paprsky a pak už rychle postavit stan, uvařit čaj a zalézt do spacáků…

Verčin výškový rekord ve spaní pod stanem.

Verčin výškový rekord ve spaní pod stanem.

Probouzet se v přírodě má vždycky své kouzlo, ale tohle ráno bylo snad ještě kouzelnější než obvykle. Dozlatova zbarvený východ slunce a lehký opar nad jezerem vytvářeli tu pravou kulisu pro ranní kávu. Pak už ale zase domů. Kubu čekala práce a já jsem začala chystat jídlo na druhou slavnostní večeři – tentokrát u domácích. Pro většinu Kiwáků je právě 25. „hlavním“ dnem Vánoc. Co jsme vypozorovali, tak den začíná nějakou dobrou snídaní, hodně lidí chodí také do kostela a zbytek dne se pak stráví někde u vody, na pláži, nebo prostě někde, kde může být celá rodina pohromadě a grilovat. A na večeři se podává kýta s nějakou přílohou. Většinou nic složitého nebo zdlouhavého. My jsme s Verčou obstaraly vegetariánskou část menu – další mísa falafelů, ochutnávka našeho bramborového salátu a tiramissu. A kupodivu všem chutnalo. Společnost byla příjemná a všichni se snažili mluvit srozumitelně, takže jsme obě bez větších problémů všemu rozuměly. Jediná škoda byla, že s námi nemohl být i Kuba. Ten dorazil po náročném dni v práci až v deset večer.

A to jsme netušili, že ty nejvíce „busy“ (zaneprázdněné, rušné – pozn. překladatele) dny teprve nastanou. Týden mezi Vánocemi a Novým rokem byl jedním slovem šílený. Hustý provoz, přeplněný supermarket a spousta opilých a hlučným turistů. Všichni lokálové se v tuto dobu snaží vyhýbat se centru a my taktéž, ale ne vždy se nám to dařilo a ne vždy jsme všechno zvládali s kamenným klidem :-). Přesto jsme strávili příjemný večer na pláži s Jiříkem, který po roce zavítal do Wanaky. Nebo radostné shledání s Magdou a Jurajem, se kterými jsme se seznámili loni touhle dobou v Golden Bay. Na Silvestra všechen ten ruch vyvrcholil a tím i naše nechuť slavit v centru města. Po práci jsme se sešli doma, odpočívali a na půlnoc jsme si vyšlápli na Mt. Iron, odkud jsme mohli pozorovat ohňostroj.

O to hezčí pak byl ale Nový rok. Já musela ráno pracovat, ale naštěstí to rychle utíkalo, Kuba mezitím ráno stihl jógu, běh a pak i na kole do práce. Tam jsem ho v šest večer vyzvedla a po zchlazení se ledovou kávou se zmrzlinou jsme zamířili do skal. Já bez větších potíží přelezla dvě sedmnáctky (jupíí), Kuba si zkusil 24 a pak jsme společně s Helčou a Petrem zamířili k nám na novoroční čočku… Co víc si přát? A jak na Nový rok, tak po celý rok…:-)

Na závěr bychom tedy všem našim milovaným chtěli popřát vše krásné do Nového roku! Loňské předsevzetí „mít chuť a sílu začít dělat věci jinak“ se nám, myslím, vyplnilo. Ale na druhou stanu nebude na škodu si to samé popřát i do letošního roku. Protože když něco opravdu chcete, celý Vesmír se spojí, abyste své přání uskutečnili….

PF 2016

PF 2016