BN na NZ #3: Druhý týden v Takace

25.11.2014 v 6:27
Ahoj, jsem Holden Astra a nemám jméno

Ahoj, jsem Holden Astra a nemám jméno

Je až nepředstavitelné, jak ten čas rychle letí. Ani nám to nepřijde a u Amity a Riche začínáme třetí týden. Týden druhý shrnu v krátkém blogu, protože se nic moc zvláštního nestalo. Pro mě téměř celý týden byl v duchu kutilství. Od pondělí jsem dumal a vymýšlel jak a z čeho vyrobit postel v naší Astře. Od měření rozměrů interiéru, přes čmárání nákresů až po shánění materiálu jsem se dopracoval k docela slušnému výsledku. Nepočítám-li elektrickou energii, půjčení nástrojů a spotřebovaných vrutů nás postel vyšla na rovných $20. Zmiňovaná suma padla na zakoupení Richovy překližky. Nožky a látku na panty jsme dostali grátis, jelikož se jedná o odpadní materiál z jeho dílny na výrobu jurt. K tomu mi ještě Rich poskytnul nářadí a spojovací materiál z jeho garáže. Poslední měření před rozřezání překližky o rozměru 1200×2300 mm a už to šlo jako po másle. Ne sice úplně vždycky, ale většinou ano. Úskalí budování postele jsem řešil za pochodu a tak docházelo k odřezávání přebytečných kousků desky a ladění návrhu. Největší problém způsobily skládací nožky v přední části postele, které měly být připevněny na záda zadních sedaček. Návrh byl úplným fiaskem a tak jsem se po poradě s Richem rozhodl pro absolutně nejjednodušší variantu, rámečkové nožky, které se prostě někam založí, když bude postel nerozložená.

Daška mezitím začala vydělávat! Coby fyzioterapeutka-masážistka dostala pod své ruce nejprve Amiti a druhý večer i Riche. Tím vydělala penízky na materiál na postel. Následně jsme na místní komunitní web Golden Bay Buy-Sell-Swap umístili nabídku masáže. Ozval se první klient. Ve zprávě se podepsal Vlada, čímž jsme si mysleli, že se bude jednat o Čecha. Naše tušení bylo správné a z klienta se stal jeden ze známých. Vláďa tady žije osm let a Daška si s ním v průběhu masáže i pokecala. Já se mezitím byl podívat po městě, sehnal žárovku do vnitřního osvětlení auta, což byl další problém, který mě, co se týče auta, pálil. Tím jsme ukončili pátek a pracovní týden.

V sobotu jsme měli od Amiti uděleno volno, a tak jsme se zajeli podívat na místní trhy. Bohužel pršelo a tak se trhy konaly, ale v hodně omezené míře. Nakoupili jsme suroviny na nedělní sdílenou večeři a jeli domů. Odpoledne jsem si zase hrál s autem, jednak jsem dodělával postel a za druhé jsem se snažil vyřešit pokažené elektrické ovládání zpětných zrcátek. Oprava se podařila napůl, kontakty nespínají tak jak by měly a hrát si se třemi kuželovými hroty se mi nechtělo. Nakonec jsem zrcátka nastavil do požadované polohy a na ovládání už šahat nebudu J.

Momentka roztržitých výhledů  v údolí Takaka

Momentka roztržitých výhledů v údolí Takaka

Sobotní večer jsme poprvé věnovali novozélandské kultuře. Když Daška v předešlém blogu vzpomínala, že Takaka je hodně free a hippie město, tak se nám to jenom potvrdilo v klubu Roots, kde se ten večer konal Renegade Ball. Karnevalová párty s vystoupením různých performerů a djů. Jako první vystoupil hráč na Hang drum, dále místní břišní tanečnice s věkovým rozptylem 25-60 let a nakonec dvojice iluzionisty a hadí ženy, kterou si přivezl v kolečkovém lodním kufru. V českých poměrech by se akce průměrným věkem návštěvníků dala nazvat „pro starší a pokročilé.“ Vidět tolik lidí v pokročilém věku, nezlobte se naši rodiče, kolem padesáti let v potrhlých oblečcích plných flitrů, se škraboškami na tvářích a tančící na muziku žánrů electroswingu, drum’n’base, funku a kdo ví čeho ještě, takový obraz se mi nezdál ani v nešílenějším snu. Přitom celý večer byl protkán přátelstvím, upřímností a radostí. Byli jsme nadšeni a chvílemi si mysleli, že je to sen, jak se takhle lidé dokážou bavit. Večer zakončujeme po jedné hodině ranní.

Zatěžkávací zkouška :)

Zatěžkávací zkouška :)

V neděli nás čekala pořádná práce. Rich má obrovský pozemek a v jedné jeho části se nachází i ovocný sad, kde má jablka, ořechy, švestky, citrusy a dokonce i olivy. Nicméně naše práce spočívala v mulčování posekané trávy. Tu jsme kopili kolem kmínků stromů. Bohužel s krátkými rycími vidlemi to šlo mnohem hůře, než s těmi, které se někde ztratily. Odpoledne po práci Daška uvařila dýňovou polévku na večeři a já konečně dodělal postel v autě. Vše klaplo tak akorát, abychom byli v šest hodin večer u Scotta a Iony. Tito dva bydlí v Cliftonu, vesnička vedle Takaky a předmětem naší sdílené večeře bylo to, jestli si my Daška a já sedneme do oka se Scottem a Ionou. A proč bychom si měli vzájemně sedět? Totiž naše práce u Riche a Amity ubývá a vydrží asi do konce tohoto týdne. S koncem práce skončí i naše obývání jurty ve východní Takace a bude na čase se posunout někam dále. A tak jsme na internetu objevili nabídku dlouhodobého ubytování právě u Scotta a Iony. Cena je docela příznivá ($150 pw) a tak na Scottův popud jsme se domluvili na večeři. Scott je provozovatel akupunkturní léčby a Iona učí jachting. Dům je pěkný a oba dva jeho obyvatelé jsou příjemní a také se zajímají o zdravý způsob stravování. Možná se od nich něco přiučíme. Ve čtvrtek si ještě se Scottem pošleme email a domluvíme se, jestli u nich můžeme bydlet, nebo si máme hledat něco jiného. Snad jsme na ně udělali pozitivní dojem a budeme se moci nastěhovat. Mimochodem stále hledáme práci. V údolí Takaka River to není úplně jednoduché, údolí je odříznuté kopcem Takaka Hill, díky tomu to je přírodní ráj, ovšem s ne moc příležitostmi. Snad brzy něco najdeme a budeme mít o starost méně.

Začátek tohoto týdne už nechám na další blog. Teď se můžete mrknout na pár fotek, jak probíhala stavba postele v našem autě, které nemá ještě jméno.

POMŮŽETE NÁM DÁT NAŠEMU AUTU JMÉNO? NAPIŠTE VÁŠ TIP DO KOMENTÁŘŮ POD ČLÁNKEM J