BN na NZ #6: Clifton a okolí

17.12.2014 v 12:01
První novozélandský chléb, ten tvrdou kůrku má

První novozélandský chléb, ten tvrdou kůrku má

Po srovnávacím výletě na Mt. Richmond jsme přijeli zpět do Cliftonu. Dům je tichý a tak nějak mu něco chybí. Osobnosti Scotta a Iony jsou také rozdílné. Když jsme ve Scottově společnosti sami, tak jsme obohacováni jeho znalostmi akupunktury, stravování a bytí podle pěti elementů (ohně, vody, země, dřeva a kovu). Se Scottem naneštěstí trávíme podstatně méně času než s Ionou, která diriguje naši práci, nás, a možná i celý dům. Iona má složitou povahu. Je zarputilá do pěstování čehokoliv, co se dá sníst. Jo, a taky je vášnivá kompostérka! Zkompostuje cokoliv, co se nedá sníst a nemnoží se jako místní 3 druhy plevele.

Ještě v neděli jsme se domluvili, že s naší tříhodinovou pracovní dobou začneme dříve, než tomu bylo u Amity, takže budíček v 7:00! No samozřejmě, že ho posouváme 3x o deset minut a z postele se vyhrabeme až v 7:30. Pak rychlá snídaně v podobě cereálií a ovesných vloček a po osmé už dostáváme instrukce k práci. Prvním projektem se stalo vzkříšení kousku zahrádky, plácek o rozměru 1,5 x 2 metry, kde dřívější německý wwoofer umisťoval veškerý plevel, který měl za úkol vyplevat. Samozřejmě se jednalo o první z plevelů, který potkáváme na každém kroku, a rozmnožuje se s každým úlomkem rostliny. Čili jsme všechen plevel pěkně naložili na kolečka a nechali tak, jelikož jsme nevěděli jak nakládat s tímto odpadem, protože na kompost nemohl přijít. Ještě jsme vysbírali zbytky úlomků z hlíny, aby vše vypadalo dobře, a tím jsme taky ukončili naše první tři hodiny, které nám snižují nájem ze NZ$ 150 / týden na pouhých NZ$ 80 / týden.

Také jsme se v pondělí pustili do pečení chleba. Na síti jsme našli pár receptů, ale protože jsme měli hlad a neměli jsme dostatek času na vytvoření kvásku. Zajeli jsme do města a koupili aktivní sušené droždí. Pozůstatek mouky našeho německého předchůdce jsme ještě jednou nechali přemlít, jelikož se jednalo spíše o moučný šrot a ne mouku. Následně jsme se dali do přípravy droždí a nakonec i pečení. Výsledek byl zajímavý. Pokud bych byl u Ježíšova výroku: „Kdož jsi bez viny, první hoď kamenem,“ tak bych mohl klidně házet našim chlebem. Vina, nevina, s našimi bochníky by šly rozbíjet výlohy! Přestože jsme bojovali s jejich rozkrájením, a to nejenom kvůli neostrým nožům v naší domácnosti, krásně nás zasytily a naše žaludky byly spokojeny.

Druhý den pokračujeme na stejné parcele. Vyčištěné místo jsme museli přeorat, vykopat kořeny druhého plevele, námi označovaný jako „BAD ROOTS.“ Tato rostlinka se svou plazivou povahou roztahuje jak v podzemí, tak i po okolních rostlinách, proto je velice složité se jí zbavit. Nicméně jsme nad ní na tomto místě vyhráli, alespoň po dobu, co tady budeme bydlet :D. Druhá část naší úterní práce spočívala v přebírání včera naložených koleček. Všechny úlomky rostlinek bokem, a zbytek vzniklého kompostu na nově vznikající záhonek. V konečném důsledku naše popelčí práce dala vzniknout asi jeden centimetr silné vrstvy kompostu o ploše právě pokrývající zmiňované 3m čtverečné.

A takovou serpentinou jsme jeli nahoru

A takovou serpentinou jsme jeli nahoru

Zkrátka Iona je „šílená,“ alespoň co se pěstování týče. Protože v úterý bylo krásně a sluníčko hřálo, nemohli jsme se zdráhat a nejet na výlet. Proto jsme se rozhodli vyrazit na kopec hned za domem. I když se to nezdá, ale je to docela dálka. Nasedáme do naší Astry a jedeme. Parkujeme na konci šotolinové cesty a zahajujeme pětikilometrový okruh po místním kopečku. Rostliny a ovečky připomínají Visalajskou domovinu, až na ten výhled. Z kopce jde vidět Takaka, Taupo Point a kus Abel Tasman národního parku. Dosáhneme kóty 814 m.n.m., vyráželi jsme asi z 7 m.n.m., a otáčíme se zpět. Zesiluje vítr a mě začíná být zima, rozhodl jsem se chytat bronz a vyrazil jsem pouze v nátělníku. V autě už je zase teplo a jedeme domů.

Dlouho mě v autě iritoval žlutý znak Ferrari ve středu volantu, a tak jsem rozebral tlačítko klaksonu, rozebral jsem Rungo.cz placku a nakonec to všechno, teda kromě placky, opět zkompletoval. Výsledek posuďte sami J.

Najdi Rastafariána, aneb místní vápencové skály

Najdi Rastafariána, aneb místní vápencové skály

Zbytek týdne jsme pokračovali v podobném duchu rutinně popelčích a pro nás nepochopitelně zbytečných pracích. No co už, alespoň nás učí trpělivosti a sebekontrole J. Naštěstí má Daška možnost sem tam spolupracovat se Scottem, naučit se něco nového z oblasti východní medicíny a taky si vydělat nějaké penízky navíc. Volné chvíle vyplňujeme výlety po okolí. Ve středu za nic moc počasí vyrážím s Daškou za Richem a jeho svěřenci do Paynes Ford. Na programu byla jedna cesta v převise a pak dlouho plánovaná houpačka. Pršelo, takže z lezení nic moc nebylo. Přistoupili jsme, mezi mládeží, k atraktivnější části programu: THE SWING. Rich si vybral jeden z vysoce položených převisů v místní lezecké oblasti. Vyškrábali jsme se jedním odporně uklouzaným jílovým žlabem na plošinu, odkud Rich natáhl statické lano, aby se kluci cítili v bezpečí. Nakonec uzavírám skupinu na konci statického lana a čistím cestu. Nastává chvilka „štandové kamasutry,“ kdy se rozmotáváme z lan a připravujeme vše na to, aby Rich na prvním vylezl převis, klasifikace č. 27, zároveň s sebou táhnul statické lano na houpačku a já jej bezpečně jistil. Nakonec se vše zdařilo a houpačka byla připravena pro všechny odvážlivce. Jako první jde Jesper, syn Richardův, jako ostřílený houpačkový matador ani nehnul brvou a chtěl jít ještě jednou. Bohužel jeho žádost nebyla vyslyšena a byl spuštěn na zem. Postupně se zhoupli všichni mlaďoši a já zůstal s Richem na štandu sám… Přál bych vám vidět Richův úsměv a milá slova, že to prostě musím udělat. Dlouho jsem se nenechal přemlouvat a šel do toho. No, zážitek to nebyl nejhroznější, ale zase jsem si připomněl, proč nelezu na centrifugu a ostatní kolotoče, a to jsem na nich blbnul docela často. Zhoupnutí jsem ve zdraví přežil. Chuděrka Daška dole pod skálou zmrzlá a zmoklá byla ráda, že už pomalu balíme. Necháme pozdravovat Amiti, sedáme do auta a vyrážíme domů do tepla a sucha.

V pátek navštěvujeme další z místních zajímavostí, menší skalní labyrint s vyhlídkou, asi 1km od našeho domu. Ve skalách je příjemně chladno a na vyhlídce krásné panorama. S Daškou se smějeme místním časovým údajům. Celý okruh avizovaný na půl hodiny dáváme za 8 minut, pokud nepočítáme čas strávený na vyhlídce.

Pupu Hydro Walkway a Daška

Pupu Hydro Walkway a Daška

„Nedělní odpoledne stane se….“ tohle zpívala Daška, když jsme vyráželi na další výlet v tomto týdnu. Už dlouho nám Amity předhazovala výlet na Pupu Hydro Walkway. A tak jsme naskočili do auta a vyrazili směr západ. Asi za půl hodiny jsme na místě a opět diskutujeme nad časovým značením. Celý okruh od parkoviště, přes menší stoupání, kolem vodního kanálu a zpět na parkoviště má trvat jednu hodinu a padesát minut. Děláme si srandu, že to zvládneme za hodinu. Nikam jsme nespěchali a kochali se přírodou v okolí vodní elektrárny. Různě debatujeme, fotíme, svačíme a přemýšlíme, kam budeme směřovat naše další kroky. Nakonec jsme celý okruh s velmi pomalým tempem ušli za necelé dvě hodiny. Krásný výlet s krásnými výhledy. Cestou domů se loudáme a nikam nespěcháme.

V tomto týdnu jsem zase začal běhat. Ve čtvrtek jsem si odpálil lýtka v intervalovém tréninku na pláži, a pomalu je přiživuji. Dašku jsem vytáhnul taky na výběh J.  No a v neděli večer jsem s Daščiným laskavým svolením utratil NZ$125 za registraci na závod St. James Stempede, což je 50km trail v horách kolem Hanmer Springs. Jsem trošku v rozpacích, když na stránkách uvádí něco kolem 1500 nastoupaných výškových metrů a povinnou výbavou (thermo tričko s dlouhým rukávem a thermo kalhoty, rukavice a čepice + povinné 2l tekutin). Mám pocit, že to trošku přehánějí, avšak nejrychlejší chlap tuto trať dal za 4 hodiny a 49 minut. Tak jsem opravdu zvědav, jaké to bude. Držte mi palce 24. ledna, ale o tom se asi ještě dočtete. Jinak Daška naplánovala předvánoční/vánoční výlet k Nelson Lakes. Takže se už těšíme, až vám o tom zase napíšeme.

Buďte s námi, myslíme na vás a závidíme vám vánoční cukroví!
Lery a Daška