CUTT Krkonoše – krásná trasa a 1. místo v letní výhni

7.9.2015 v 11:47

Závod Czech Ultra Trail Tour (CUTT) v Krkonoších byl pro mě po B7 dlouho očekávaným ultratrailem. Na rovinu říkám, že se délce závodu, která byla 70 km, mé tréninky nijak nepřizpůsobily. I přesto jsem se závodu nebála, ale těšila se na něj. Zkrátka nějak se to zvládne a jelikož je všechno v hlavě, v pátek odpoledne jsem se vydala do Jilemnice.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o první ročníku seriálu závodů CUTT, startovní pole čítalo okolo dvaceti závodníků. Byl to tedy vskutku rodinný závod a já si díky spoluúčasti jen jedné další ženy ušetřila hned od začátku spoustu starostí :)

Jen ta tropická vedra mě trochu trápila a byl to pro mě vlastně největší strašák. Závod startoval v 10h, takže bylo jasné, že si sluníčka pořádně užijeme. Do závodu jsem proto raději vyrazila s kšiltovkou a litrem vody na zádech. Občerstvovací stanice byly naplánovany na 16., 33. a 52. kilometr, takže jsem si sebou vzala jen to nejnutnější – vodu, gely, mapu, šustku a telefon. Závod se rozběhl v klidném tempu a asi už po 2. kilometru jsem osaměla, tu a tam zahlédla někoho před sebou nebo za sebou. Závod jsem brala jako poznávací výlet podkrkonoší a tak se radovala z každého nového místa, kterým trasa vedla. Profil trati byl příjemný, na délce 70 km bylo plánované převýšení 3030 m, takže většina stoupání i klesání byla pozvolná. Ani jsem se tedy nenadála a dorazila na první občerstvovací stanici Bartlova lávka na 16. km, kde čekala Jenys a Marťas. A co je víc, než vysmátí rodinní příslušníci, kteří vás napojí a nasytí a vynadají, ať honem utíkám dál a předeženu 7 kousků před sebou? Nic! A proto jsem vesele utíkala směrem ke Špindlerovu mlýnu a do Pece pod Sněžkou. V této části trati se mi podařilo předběhnout dva závodníky a jelikož trasa vedla tuze hezkým lesem, ke štěstí mi nechybělo nic. Možná jen těch zbývajících 50 km, ale všechno má svůj čas.

JIL_dobeh3

Jelikož ale byla výheň líheň, asi na 30. km přišel hlavobol a já si na dlouhém asfaltu na výsluní okolo Svatého Petra říkala, jak tenhle závod dopadne. Cesta na Výrovku tak nakonec byla spíš malým utrpením. Naštěstí mě zachraňoval potůček kolem stezky, ve kterém jsem si co chvíli smočila hlavu. Počítala jsem na hodinkách kilometr po kilometru a tak se dostala až na další občerstvovačku v Peci pod Sněžkou, kde čekal Marek Navrátil. I tady o mě bylo výborně postaráno a od těch době se mi závodilo zase veseleji. Jen chodník na Růžohorky nemám v lásce, ale i tohle se zvládlo a já už brzy stoupala na Černou horu. Sluníčko už bylo v této části závodu dávno za mraky a odněkud šlo slyšet hřmění, což mě ani trochu netrápilo. První kapky jsem tak přivítala s nadšením a vlastně celá bouřka, díky které jsem skončila skrz na skrz mokrá, pro mě byla blahodárná a nakopla mě dál. Co nevidět jsem se tedy ocitla na 3. a poslední občerstvovačce v Černém dole, kde byli opět Jenys a Marťas. A co víc, zrovna z ní odbíhal 4. závodník. Povzbuzována klukama jsem se tedy vydala vstříc medailovým pozicím.

DSC03948

Šlo to snáze, než jsem očekávala, protože hned v prvním stoupání potkávám jednoho z borců přede mnou, který se vrací a končí závod. Co nevidět potkávám dalšího závodníka, teda spíš ho vidím za sebou. Nejprve jsem byla z jeho náhlého zjevení zmatená, ale jen co mě dohnal tak mi také vysvětlil, že se ztratil. Chvíli jsme tedy utíkali společně, v seběhu jsem už ale zůstala opět sama. Nebylo se ale čeho obávat, zbýval už jen Dolní Lánov, Vrchlabí.. a tady se to stalo, ztratila jsem se pro změnu já. Ztráta mě stála asi 15´a spoustu sprostých slov, naštěstí jsem se ale našla a těšila se na cíl. Poslední zklamání činilo Vrchlabí, protože hodinky ukazovaly, že mám za sebou 65 km, kdežto do Jilemnice hlásil ukazatel ještě kilometrů hned 10. Vzhledem k tomu, že za téhle situace byl každý kilometr navíc pohromou, slovně jsem se opět vybila a pokračovala dál. To už ale opět doháním závodníka před sebou. Vypadá už hodně znaveně, a tak dáme dohromady naše síly, povídáme si a s postupným stmíváním dobíháme s radostí do Jilemnice. A JE TO! Závod nám trval 10h 14min a já doběhla překvapivě jako 1. žena/3.-4. muž :) Kdo by to byl řek. V cíli jsem byla moc ráda, že jsem přežila horko a mohla si závod užít. Zpětně hodnotím trasu jako moc hezky vymyšlenou, zázemí závodu bylo taky na jedničku. Můžu tedy CUTT vřele doporučit. Hlavně ženám, ať se mám s kým předbíhat. Chystám se tedy i na 3. závod, CUTT v Beskydech. Bude to můj první delší zimní závod, takže opět nevím, co od něj čekat. Každopádně se těším a už aby to bylo!