Hana na Jesenickém pulmaratonu

10.9.2015 v 19:21

Protože poslouchat své tělo je základ, prodala jsem svou registraci na Slezský maraton. Po CUTT v Krkonoších o délce 70 km mě sice nic nebolelo, celý týden jsem však byla značně znavená a tak si na Slezský maraton, který se konal hned týden nato, raději netroufla. Náhradní plán byl dělat podporu závodníkům na Jesenickém maratonu a půlmaratonu. Jenže jsem tak nějak tušila, že by z toho fandění byly moje nožky hodně nervózní, a tak jsem se na poslední chvíli přihlásila alespoň na Jesenický půlmaratón.

Start začínal na Červenohorském sedle a hned při prezenci mě vyděsil počet závodníků, který byl přes 400. Vzduch byl chladnější, sluníčko vykukovalo jen zřídka, zkrátka ideální závodní počasí. Ani nevím, jak se to stalo, ale opět jsem prošvihla v té mase lidí start. Má startovní pozice tedy byla z poctivých předozadních míst, bylo tedy koho předbíhat. Utíkala jsem opravdu jen nalehko, protože občerstvovací stanice byly na trasu 22km naplánované hned 3. V počátečním pozvolném stoupání jsem se zahřála a pak už utíkala přes kameny, přes lávky, přes pařezy vstříc Švýcárně. Před sebou jsem zahlédla Andy Krstevovou z Pearl iZumi a na první občerstvovačku doběhla nakonec před ní, jako 3.žena. Cesta dál vedla směrem na rozcestí pod Pradědem, stoupání však bylo pozvolné, táhlé a tak mě Andy pod Pradědem opět posunula na 4. místo. Následující klesání  po asfaltu k Ovčárně bylo vesele zpestřenu nečekaným potkáním našeho Toma Petera, který si to šlapal na kole směrem k Pradědu. S radostí jsem povykládali a Tom mě doprovodil ke druhé občerstvovačce na Ovčárně na asi 10.km. Pořádně jsem se posilnila, rozloučila s kolegou a vrhla se vstříc poslednímu většímu stoupání na Vysokou holi. Tady jsem se stihla i trochu rozhlížet kolem sebe a kochat se. V Jeseníkách bylo opět krásně. Běželo se mi hezky a tak se mi povedlo na hřebeni z Vysoké hole ke Ztraceným kamenům opět předběhnout Andy.  Cesta dál ubíhala podobným teréném – mírné klesání a stoupání se neustále střídalo. Turisté, mladí i staří, horlivě fandili a celá atmosféra závodu byla fajn. Ještě občerstvovačka na Jelení studánce, pak přeskákat opatrně skály kolem Ztracených kamenů a hurá na závěrečný seběh, poctivý seběh, ke Skřítku. Tady jsem ze sebe vydala mnoho sil, abych v seběhu nelajdačila a nic si neudělala. Pozice 3.ženy vypadala neohroženě a tak jsem se do cíle dostala zase zvesela v čase 1h59min. Takže úkol doběhnout pod 2h splněn a ještě k tomu bednový bonus k tomu. Pro mě to byl krásný závod s překvapením na konci. A příští rok, nebudu-li zase někdy utíkat mnoho kilometrů, se určitě chystám do Jeseníků zase. Tentokráte snad vyjde maraton.

11887934_10204767506488390_7484620627647885564_n