Kysucký maraton 2014

30.6.2014 v 8:19

Po přečtení zajímavé a poutavé reportáže o výstupu na Grossglockner  váhám, zda má cenu psát o něčem tak prostém  a obyčejném, jako je účast v silničním maratonském závodě. O život tam určitě nejde, (pokud Vás tedy neohrozí  nějaký  nezodpovědný řidič) a jinak fakt nuda. Převýšení 1 m na 100 m – to asi ostatní Nomádi nepoberou, a za 3 a půl hodiny je hotovo. Pak snad ještě 3 dny mírná únava v nohách a největší újmou je vlastně lehké zklamání s výsledku, když se nepodaří zaběhnout dle plánu. Přesto něco napíšu, protože normální horolezec, či Nomád – trailrunner se asi něčeho takového nudného nikdy nezúčastní. Takže se jim pokusím aspoň trochu přiblížit, jak to na silnici probíhá a jak jsem to prožil v Čadci a kolem řeky Kysuce.

start

Po Střeše světa jsem měl nějakých 6 týdnů na přechod na silnici. Je to mááálo.  Já vím, že jsou borci, kteří jsou schopni běžet maraton klidně i s pauzou jeden nebo dva týdny, ale to jsou přírodňáci s talentem od Boha. Moc netrénují, jen dávají pozor, aby vyzobali díky talentu všechny bedny a ceny. Já k ním nepatřím. Na každý maraton se musím dlouho speciálně připravovat a ještě mi do vínku dala matka příroda, že jsem sice jakž takž vytrvalý, ale pomalý. Nejrychlejší desítka v životě za 40:18 myslím ukazuje jasně, kde mám své vrcholy na delších tratích. Z těch 6 týdnů mezi horským maratonem a Kysuckým padlo něco na regeneraci a odpočinek a samozřejmě: Poslední týden už nedožene nikdo nic. Strategie je jednoduchá, běžet při závodě co nejdéle tempem mezi  4:30 – 4:35, nejlépe až do 35. Km.  Jenže se ukázalo, že v přípravě mám velký problém běžet tempem 4:30 čtyři dvoukilometrové úseky po sobě. Ale  na dosažení 4:30 v závodě je třeba běhat v tréninku 7 dvoukilometrů po sobě tempem kolem 4:15 !. Takže dopředu bylo jasné, že výsledný čas pod 3:20:00 by byl malý zázrak. A zázraky se většinou nedějí. Co se týč e superkompenzační diety a stopkofeinovému efektu, udělal jsem , co bylo v mých silách. Nemám výčitek.

21.června v 10,00h je v Čadci neuvěřitelné počasí. 16-17 stupňů při oblačné obloze. Něco takového si nelze jen tak koupit, to se snad dá jedině vymodlit. A toto počasí vydrží až do konce.

Startovné 20 éček je sice pro mne dost, ale pořadatelé to mají zmáknuté téměř bezchybně. Není snad co vytknout. Problémem tohoto závodu je pouze provoz na silnici během druhé poloviny závodu, kdy jsou mezi běžci již minutové odstupy.  Na startu je 90 maratonců a dalších 100 lidí na poloviční trati.

První kilometr po startu 4:50. Nelze hned jít 4:30, kvůli adaptaci a hlavně kvůli předbíhání pomalejších kolegů. Vždy to tak je.  Po výběhu z města se snažím stabilizovat k 4:30. Prakticky se mi to ale nedaří. Tempo na prvních 10 km „lítá“ dle GPS mezi 4:30 až 4:50, i když se pocitově snažím držet stejné tempo. To převýšení je směšné, přesto má jakýsi vliv na strojové tempo a taky i přes sebevětší snahu policie dochází občas k zakličkování mezi auty. Taky tempo zpomaluje i nezvyklá četnost občerstvovacích stanic. Vynechat ale vodu (ionťák) si netroufám. Kromě oficiálních občerstvovaček je i spousta míst kde vodu nabízejí (dokonce někde i cukroví) místní, kteří bydlí u trati.  Uvědomil jsem si (běžel jsem zde poprvé), že kdyby byl slunečný den, není zde jediný metr trati ve stínu. Po deseti kilometrech pocitově lehkého frekvenčního běhu mám sekeru 1m:40s. To je dost, i vzhledem k tomu, že pocitově se mi běží dobře. Uklidňuji se, že z kopce se to pak smaže samo. Přesto se pokusím o mírné zvýšení tempa, ale tepovka se hned zvedne (nemám snímač – mám jen svůj subjektivní pocit, na který běhám už přes deset let). Raději pokračuji v tempu, které je mi příjemné a poslední (11) kilometr byl za 4:35. Na 15. km přichází pocit ve svalech, který bych vůbec neměl zatím mít. Na zpomalení to v žádném případě není, ale ta nejkrásnější, euforická část maratonu, kdy člověk běží lehce a soupeře pouze předbíhá bohužel tady končí. Mezi Turzovkou a obrátkou ve Vysokej nad Kysucou už to už trochu drhne a jde to spíše k 4:40-4:50. Těším se na obrátku, z kopce to snad půjde lépe.

Nomad_v_civilu

Obrátka je luxusní.  Speaker  informuje jmenovitě o tom, kdo probíhá polovinou závodu a hlavně na kterém místě celkově a v kategorii. Jsou to skvělé informace. Jsem celkově 21. a 6. v kategorii (16 dokončilo). Bohužel závod nevynechal nikdo ze skupiny skvěle běhajících místních dědků (Žilina +  Čadca + Polsko), takže o bedně si mohu nechat jen zdát. A to se mi podařilo už někdy na 10. km předběhnout pro mne neporazitelného Romana S., který má zřejmé zdravotní problémy. Ale 21. místo celkově mne motivuje. Musím se dostat do dvacítky. Dobrý čas je již bohužel pohřben, vždyť mám sekeru téměř  5 minut.

Já chci do dvacítky, ale nohy mají jiný názor. Je to sice z kopce, ale jakmile se pokusím přitlačit na tempo, začne to trochu více bolet a tepovka hned stoupne více, než odpovídá tempu.  Ne nic mi není, je to tak prosté: Nemám natrénováno. Chybí tak 4 tempové tréningy zmíňovaných 7x2km/4:20 na km. A možná ještě aspoň jeden Vasův test (10*800m v prům.čase 3m15s). Nebyl na to čas a trápila mne únava. A proto jsem stále pomalejší. Netrápím se, ale nemohu zrychlit – nejde to. Tak to bude po 35. km pěkný mazec, to snad půjdu pěšky. Na 30. km mne předběhne skupinka 3 spolupracujících mladíků. Nemám na to se s nimi vyvézt. 30-33. km, asi pro mne nejtěžší úsek závodu s dalším zpomalením na  4:55.

Na 33. km je mi pořád pocitově dobře (ono to samozřejmě bolí z už jen z důvodu silničního otřesového stresu – maratonci vědí) a přestávám ztrácet tempo. Těch 4:50 už bez problému. Na 37. km čekám maratonskou zeď a ono nic. Předbíhám jednoho borce a před sebou vidím ještě jednoho, kterého si doběhnu na 39. km.  Jsem překvapený, jak plynule běžím konec závodu.  Posledních 1,5 km se vleče, protože to je absolutně rovný úsek jako přímka.  Na maratonu je nejkrásnější , že ať dobíháte v jakémkoliv čase, na jakémkoliv místě, vždy je člověk v cíli šťastný. No, není ta kratičká chvilka zadarmo. Speaker zahlásil mé jméno a uvedl 21. místo celkově, čas 3:27:04. V kategorii jsem zůstal 6.

Chtěl jsem lepší čas a lepší umístění mezi dědky. Jsem však spokojený s celkovým umístěním. I v kategorii do 39 bych byl také šestý, což ale není nějaká moje zásluha, ale trochu smutná statistika o stavu fyzické kondice mladé generace! Byl to ale určitě můj nejpohodověji zaběhnutý maraton v životě. Žádné trápení, žádné modlení, žádná zeď, žádné protahování či chůze, žádné křeče. (Děkuji pane doktore Guždi za ty cviky!!!!) Samozřejmě občerstvovačky chodím 6-10 kroků, protože na tom člověk celkově vždy vydělá.

Energií jsem řešil 3 velkými tabletami hroznového cukru a dvěma Carbosnacky . Bylo to naprosto bezproblémové, protože jsem tentokrát žádnou blbost typu „čaj s citronem“ neudělal. Na startu a během závodu 3 ks magnotrans + jednou sůl na občerstvovačce. Na jedné občerstvovačce jsem neodolal velkému kousku cukroví (něco jako ořechový rohlíček). Jinak jen maličké kousky banánu.

Možná bych uvítal, kdyby mi někdo poradil, čím lze nahradit jedno 10 stupňové pivo po maratonu. Mně se to nedaří zjistit a pak se nedá 2h řídit auto, že.

Nomad_v_cili

Proč to vlastně dělám, když ten běh po silnici a na rovině je tak nezdravý a nudný?  Protože to má nějaké kouzlo, které neumím popsat. Určitě jde o tradici a fenomén. Taky se mi líbí, že na rozdíl od horských závodů se zde vylišují kategorie a závodník se po absolvování závodu na certifikované trati dostane do tabulek. Po Kysuckém maratonu vím, že v kategorii 50-54 (příští rok již 55-60) jsem momentálně na 39. místě z asi 260 borců v České republice. A aniž bych to měl v úmyslu, vytvořil jsem nejlepší čas na maraton pro zájmové sdružení  Beskydští nomádi. Bude velmi zajímavé, zda se to někomu podaří prolomit na trati Slezského maratonu, kde je převýšení 2 200 m. Možná na to kluci mají.

Před sebou mám také Slezský maraton 16.8.   Opět stejný problém, za tak krátkou dobu se už nenaučím nejdůležitější záležitost  trailového maratonu, běh s kopce dolů. Ale nevadí. Třeba si to zase užiju jinak. Určuji si limit 5h:30m:00s.