O tom, jak jsem nebyl nejrychlejší, ale přesto první

10.5.2015 v 8:03

Když člověk něco dostane a nepoděkuje, je to trapné. Když pro člověka někdo jiný něco obětuje a přesto mu není poděkováno, je to průšvih, ostuda. A když si někdo ani nevšimne, že se celá skupina pro něj obětovala, aby mu udělala radost, to nevím, co k tomu říct.  A to se stalo mně, v úterý 21. 4. 2015 ve Vratimově, při běžeckých závodech.

Do Vratimova jsem jel zcela bez ambicí, kategorie pro mě je vypsaná 50-59 let a to by musela být neuvěřitelná shoda okolností a hlavně neúčastí, abych udělal „výsledek“.  Kromě toho jsem kvůli závodu vůbec nepřerušoval tréning (kdo chcete: neladil jsem). Minulý týden ve středu jsem totiž běžel na dráze  Trojku v hrůzném čase 12:21.  Pokud to tedy není indikátor nějaké těžké choroby, o které zatím nevím, je to minimálně známka totální ztráty běžecké formy a je mi třeba trénovat a nikoliv ladit na závody. Takže jsem jel do Vratimova to odfláknout a jen pro body do běžeckého poháru ( jak někdy říkám: do Okresního přeboru).  Tam dostávám body za účast, a za to, že jsem spadl do kategorie 55 až smrt.

K věci. Mám rád lidi z Pepa teamu. Beskydští Nomádi totiž mají jako prioritu dobré vztahy s ostatními běžci, s přírodou a až pak výsledky. Netušil jsem ale vůbec, jak hezký vztah mají běžci z Pepa teamu ke mně!!!!  Nevím jak dlouho se již zaobírali myšlenkou:  „Uděláme tomu dědkovi z Raškovic radost. Vždyť on se tak snaží, má ten sport tak rád, jezdí občas i na závody…“. V úterý se jim naskytla ideální příležitost. Běžci se navzájem samozřejmě většinou znají, dá se před závodem odhadnout, jaká je naděje na bednu. A tady se rýsovala i pro mne. Na startu sice Roman Slowioczek (pro mne nepřekonatelný soupeř jiné kategorie), ale jinak se dalo počítat: Roman + jeden nějaký borec, o kterém třeba nevím, a o třetí flek bych mohl zabojovat s Láďou Březinou a Pepou Nejezchlebou. (Jestli špatně skloňuji tak Pepo promiň!!)

vratimov

Pepa team to taky tak viděl, jenže měl mnohem vyšší cíle. Zařídíme nějak Romanovi DNF a cesta k prvnímu místu je pro mne volná. Že to je nesportovní? Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými skutky, proč by cesta do ráje nemohla být lemována špatnými?!  Hned po startu se několik mladších  běžců Pepa teamu drželo poblíž Romana tak, aby po kilometru utvořili již homogenní skupinu, která strojově stabilním tempem ukrajovala kilometry závodu. Roman nic netušil, je zvyklý stačit o mnoho mladším, velmi dobrým běžcům. Tušil, že je na čele kategorie s dostatečným náskokem a proč před vrcholem sezony, Maratonem v Praze, nějak hrotit tempo. Raději pošetří síly a promyslí některé záležitosti, které jej teď trápí. Zejména myslí na tři věci:  Začít superkompenzační dietu 6 nebo 7 dní před Prahou? Zařadit do diety i 500g husy + 400g zelí bez knedlíku, nebo místo zelí dát 25 ks velkých vřeten (těstoviny)? Běžet v Praze hned zkraje 3:50/km, nebo 4:10 a zrychlit až trochu později?

No jo, kdo nemá osobního lékaře a trenéra, nemá to jednoduché. V této pohodové atmosféře, kdy Roman je v myšlenkách úplně jinde a v podstatě hledí jen na záda běžce před sebou, provede Pepa team svůj plán. Muž na čele odbočí ve Vratimově ze zástavby do lesa o uličku dříve!!  Po 200 metrech začíná být i Romanovi divné: V Dubnu takhle vysoká stará tráva? Zbytky sněhu po zimě? Tento závod se vždy běžel v silničkách, ne?  „Musíme se vrátit!“  Pepa teamu je jasné, že kdyby se vrátili 200m zpět, asi bych v tuto chvíli zrovna tímto místem probíhal a souboj s Romanem bych na zbytku trasy jasně prohrál. „Ne, ne, už to doběhneme a nahlásíme rozhodčím o kolik jsme si zkrátili trasu, oni nám to pak přičtou k času“  Taková blbost!! To by nikdo od stolu nevymyslel! Jenže běžec na určité tepové frekvenci je po 20 minutách běhu v transu a nemyslí moc racionálně. Tak jo, všichni ve zbloudilé skupině souhlasí !!!

Doběhnou do cíle a  hned iniciativně hlásí: „My jsme si zkrátili trasu, ale to nevadí!!  My si to jdeme změřit a přičtete nám to k času“!!  Co šli proboha změřit? Trasu? Pokud by někdo dokázal přičíst metry k sekundám, jistě by dostal Nobelovu cenu a zaměstnala by ho NASA.

Hlavní organizátor, rozhodčí Zdeněk Fejgl a jeho pomocníci v cíli jsou v šoku. No bodejť! To by porazilo i Zvolánka s Kalábem, nebo Uhra, natož obětavé, nezištné, amatérské pořadatele.  Toto je úplně odrovnalo a do konce závodu už nebyli schopni evidovat správně probíhající závodníky.  Nevadí, pomůžeme si fotografiemi – nepomohli si.  Ještě, že tam byl i jeden z nejzkušenějších organizátorů na světě, Josef Nejezchleba a s výsledky nakonec pomohl, protože většinu dorostenek  a žen osobně zná…..

Pepa team viděl, že v cíli panuje menší chaos kvůli tomuto precedensu a že mé první místo je ohroženo. Kluci tedy raději počkali  až proběhnu cílem a zařvali na pořadatele: Mikloš, číslo 52, vítěz kategorie C!!!   A kategorie C byla pak jediná, kde nebyly při vyhlašování zmatky!!  No s jedním detailem. Zakřičeli jen mé příjmení. Zdeněk Fejgl tedy při vyhlašování nevěděl mé jméno a uvedl : Mistr Mikloš.  No nevím, jestli jsem v něčem také tak dobrý jako Mistr, ale ačkoliv jsem již dědečkem, tak starý jako Karel Gott ještě nejsem!!!

Teď vzkaz pro členy Pepa teamu, pokud to budou číst:

Pozdě, ale je to lepší než vůbec: Děkuji Pepa teamu. Nemám slov. Mé včerejší  1.místo bude na věky uloženo někde na zálohovacích serverech a půjde kdykoliv vyguglit mými potenciálními potomky v dalších stoletích. Rovněž jste připravili Romana o 300 Kč, které já naopak velmi potřeboval. Splatil jsem všechny dluhy a ještě mi zbylo 37,50 Kč. Tyto jsem nepropil, ale dnes vsadím na Litvínov – celkový vítěz  ligy (cítím to v kostech, běžci ze Slezska prominou) a na postup Realu Madrid (věřím).

Já taky dovedu být vděčný, takže na Slezanské Pětce koupím všem zainteresovaným po jednom 10st pivu v plechovce v bufáči pod tribunou. Oni byli totiž také s Romanem klasifikováni jako DNF a obětovali pro mne zcela své ambice jak v samotném závodě, tak v aktuálním pořadí Běžeckého poháru okresu FM.

Těm z Pepa teamu, kteří ihned po startu zbaběle utekli na špici závodu, nekoupím nic!!!

Roman si to včera nezasloužil. Je to fajny, rovny chlop z pod Gorolie a sám by něco takového nikdy nikomu neudělal!! Možná ani Vladkovi Matynkovi by to neprovedl. Takže jednou a dost!! Ještě jednou díky a stačilo, příště bez bloudění.

Celá věc může mít totiž dohru. Uvědomili jste si, že Roman je členem renomovaného běžeckého klubu MK Seitl Ostrava, a že zde asi pravidelně platí členské příspěvky v nemalé výši?

vratimov_

A tento klub je známý nejen tím, že pořádal a podílí se na pořádání spousty a spousty závodů na Ostravsku.  Také nezištně vychovává mladé talenty pro všechny ostatní běžecké kluby v okolí, kde pak přecházejí, ale hlavně: Mají tam u Seitlů legislativu v malíčku!!   Kdo sleduje poslední události kolem Ostravského maratonu, valné hromady aj. tak ví své. Důležité je tedy číst mezi řádky, jelikož Bezva Rejža mlčí jako hrob. Pokud by se MKSeitl rozhodli, že tuto epizodu z Vratimova svěří svým právníkům, tak nevím. Běžecké kluby Beskydští Nomádi (profitovali z včerejšího incidentu) a Pepa team (byli aktéry a vymysleli to)  se v posledním roce velmi výrazně prosazovaly  na poli Sky maratonů, Lysacupu a FM běžeckého poháru – i na  dalších závodech. Pouhý finanční postih, který by jistě MKSeitl lehce vysoudil, by byl pro oba kluby likvidační a znamenalo by to jediné: ukončení činnosti obou neformálních sdružení a konec pro mnohé běžce, kteří mají před sebou jistě mnoho úspěchů.

Navrhuji tedy: Všichni, kteří jsme  u zmíněného incidentu byli, sejděme se co nejdřív a vymyslíme nějakou omluvu.

Ještě několik slov pro Nomády. Tedy nevím, zda mám ještě přispívat, jakožto jediný zástupce horizontálního běhu. Na podzim se vyhrál Kubánkov, pak výhra na 5BV, výhra na Trávný treku, super bilance celého Lysacupu a nikdo ani nenapíše ani řádku. To je škoda. Nikdy nevíte, který běh je ten poslední. Kdy to píchne v kýčli, koleni či kotníku a může být navždy všechno jinak. Takže radujte se z úspěchů, zdraví a sdílejte to!!