Pohádka o naivním silničářovi (Střecha světa 2014)

13.5.2014 v 8:56

Byl jednou jeden starý běžec, který už skoro 12 let běhal po rovině. I maratony občas běhal. Zpočátku to bylo spíše utrpení, ale poslední léta ten maraton (ve městě) zvládal i pod 3:30.

Jednoho dne zjistil, že tam, kde bydlí, se bude konat maraton v horách – Střecha světa. No, proč bych to nezkusil, řekl si. Už byl několikrát na Lysé (na školním výletě, na borůvkách a třikrát na Lysa Cupu), taky na pouti na Prašivé byl ( i s manželkou a dvěma kočárky) a na Kotaři jednou na kole. Takže tak nějak ví, do čeho jde. Za největší problém považoval výběr vhodné ledvinky na láhev, aby s sebou mohl mít dostatek jídla a oblečení, kdyby se zkazilo počasí. To se vyřešilo  náhodným nákupem v cyklo (!?) obchodě. Ledvinka celkem při zkušebním běhu sedí, možná trochu tlačí do žebra, no uvidí se. (Během závodu se osvědčila)

foto1

Nejdříve si vše připravit. Třeba časový rozpis. No když dám silnici za 3:30, tak musí 5:00  v horách stačit. To je logické. A co s sebou na doplnění energie? Když dávám na silnici dva gely (20 a 33 km), tak tady dám 3 gely a navíc tyčinku, to je taky logické. Na silnici mívám krizi po 33 km, tady to bude stejně dlouhé,  takže logicky:  Hlavně sníst druhý gel už pod vrcholem Lysé, třetí při seběhu a je to.

Doma ráno před startem jako vždy: Těstoviny s tvarohem a kokosem a medem, čaj s citronem a pak ještě silné presso. A taky popíjet magnezku. „Brrr, tam je venku zima, co kdybych si vzal do láhve i trochu toho teplého čaje co mi zbyl a co mi tak chutná ke snídani? Bude to asi příjemnější, než chlemtat ledovou vodu během závodu“. A vzal si ten zbytek čaje a doplnil teplou vodou. (Už se asi nikdy nedoví, z čeho mu bylo občas blbě od žaludku, ale takovou pitomost už nikdy neudělá !!!! Už nikdy čaj a citron v lahvi.).

Na prezentaci vše bez problémů, vyřešená i chybějící preventivní náplast a termofolie.  Starý, poctivý silničář si všiml, že z pokynů pořadatelů, si většina běžců vůbec nic nedělá. Evidentně kromě pití, energie a tablet proti křečím s sebou nikdo nic nemá!   Žádné mobily, trekové boty, termofolie, obvazy, náplasti, GPS, náhradní ponožky a bůhví co. Propozice o povinné výbavě byly na dvě  A4 a většina těch běhavějších účastníků nic s sebou!

Oblečení tento den byla loterie. Vezme si na tělo starou osvědčenou moiru s krátkým, která ho ještě nikdy neodřela a termotriko s dlouhým. Pláštěnka místo druhé lahve.

V šatně krásná paralela se silničními závody. V silničních bězích není problém pro některé absolvovat během víkendu i tři závody (pokud se to dá včetně přesunů časově zvládnout). A samozřejmě být i třikrát na bedně. Rozdíly ve výkonnosti jsou totiž velké a většina průměrných běžců není schopna běžet závod tempem, které by stačilo na regenerační výklus těch nejlepších. A být na bedně je tak skvělé…. A tady na Morávce totéž! Některým upovídaným a zjevně natěšeným borcům úplně zmrzl úsměv, když se začali pomalu objevovat v šatnách borci, kteří byli den předem na Perunu !  Co tu děláš, Ty nemáš dost?

strechasveta

Trochu netypický start ze dvorku, vzhledem k typu závodu je to ale nepodstatné. Pak pohodový výběh na Slavíč, několikrát přechází silničář do chůze. Ne z důvodů únavy, ale schválně, aby nepřepálil začátek. I tak předbíhá lehce jednoho borce za druhým, až na samém konci se tempo stabilizuje. Na vrcholu na 1. kontrole údiv: Cože, jen 20 lidí přede mnou? Tak to asi není dobře. V závodním poli tak jen 2 lidi starší než on a přitom v Lysacupu vždy kolem 250. místa. To si zásadně odporuje. Nu což ještě zpomalím“, řekne si.

No, jak zpomalit. Kolem něj začínají v seběhu k Horákovi doslova prolétávat Ti, kteří byli za ním. Musí žvýkat tyčinku pomalého cukru a ještě neustále uhýbat ostatním. Naštěstí se cesta trochu narovná, takže se pokusí běžet v mírném seběhu stejné tempo s ostatníma. Chyba!!!  Ušetřené 2-3 minuty a 7-8 míst v pořadí se následně nevyplatí.

Už mezi Úspolkou a Bebkem je jasné, že drží dobré tempo, ale pocity ve svalech měly přijít až o 10km později. Odpovídají 30 km na silnici, ne 20 km.  Za Bebkem vycucá 1 . gel a vůbec mu nechutná – taky novinka. Na kontrole na Visalajích přes 15 minut náskok na rozpis, odpovídající času pod 5 hodin. Jenže od této chvíle začíná ztrácet tempo a žaludek odmítá další gel. Ani se nepokusí si cucnout, nechce si žaludek pohněvat a doufá, že snědená tyčinka s pomalými cukry to aspoň trochu zachraňuje. Jenže jak víme, rychlý cukr je rychlý cukr. V tréningu nejhorší kilometr na červené pod Lysou kolem 9:20, teď 10:40. Náskok na čas okolo 5 hod se pomalu tratí.

Na Lysé dovolí žaludek perníček a banán. Banán je vůbec zajímavá neutrální potravina, která nikdy nevadí. Holky na kontrole vypadají dost promrzle . Protože zrovna šíleně fouká, obleče si dočasně na sestup k Malchoru  pláštěnku (konečně asi něco udělá dobře). Při sestupu na Malchor kolem něj samozřejmě sviští jeden borec za druhým směrem dolů. Co je smutné, stále vedle něj stejným tempem sestupují dvě dívenky ve věku tak 11 a 13 let, které jsou tu s rodiči na výletě…

Nejde se normálním tempem rozběhnout ani na té rovince pod Malchorem, natož když to začne klesat. Neustále předbíhající borci (už i 3 ženy), pohybující se dolů rychleji než horské kolo nebo motorka, ho psychicky totálně deptají a stehna nepřipustí jakýkoliv pokus o zrychlení. Tento úsek (Lysá-Krásná) je neskutečně dlouhý a krutý. Na Krásné konečně plynulý běh. Poslední kontrola, gel stále nelze aplikovat, takže perníček a minerálka.  Konečně úleva ve stoupání, dokonce předbíhá i celkem 3 lidičky. Ti mu to okamžitě i s úrokem vrátí v klesání směrem na Pražmo.

libor-miklos

Na skládce čeká Jenys, kterého evidentně vyslali naproti ostatní v oprávněných obavách,: „Kde je proboha tak dlouho!!!“ Rázem jsou všechny bolesti pryč, běží se ve dvou dobře a v cíli žádný kolaps, žádný prudký pokles tlaku a žádné totální vyčerpání, jak to zná se silničních maratonu.

Čas 5:15  (odpovídá asi tak 13:30 na Perunu). Celkové (hobby + profi, ženy + muži) 65.místo z asi 250, kteří došli v limitu, plus asi 50 nestihlo limit  a bylo DNF. Těžko hodnotit jako neúspěch  bez věkového hodnocení kategorii.  Evidentně náš silničář ztratil tak okolo 35 míst díky tomu, že neumí seběh. To se nemyslí jen technika , boty, ale hlavně nedostatek síly pro seběh. A pak i ztráta morálky, trochu si z té druhé půlky udělal turistický výlet po Beskydech – proto v cíli bez kolapsu. Vliv toho citronu a nedostatku cukru těžko posoudit.

Z toho plyne: Ševče, drž se svého kopyta!  Nezkoušej novinky v pití.

Jenže není každý švec, proto si to vyzkouší ještě na Slezském maratonu, třeba tam nebudou žádné seběhy. A do 16.srpna se dá stihnout jeden silniční maraton a několik seběhů  v horách.

 

POZN: Druhý Beskydský Nomád ve startovní listině Jiří Fluksa dokončil po střevních potížích na hezkém 12. místě s časem 4:21:17