Rozloučení se zimou ve Vysokých Tatrách

1.4.2014 v 18:53

Optimistická předpověď počasí a ustálení lavinové situace ve Vysokých Tatrách (II. stupeň)  znamenaly pro poslední březnový víkend jasný signál k cestě na Brnčálku.

P1070505

Ve dvojici s Jardou jsme vyrazili pátečním půlnočním vlakem a v sobotu brzy ráno už šlapali zledovatělou cestou k chatě. Po bleskovém ubytování a přebalení výzbroje jsme si to šinuli k sluncem zalitým skalám nad chatou. V jižních  stěnách Východné Žeruchovy veže byly jen symbolické plochy sněhu, kde postačí jen letní výbava. Vybíráme populární cestu Cez knihu, která v prvních třech délkách nabízí lezení ve stabilní skále s obtížnosti do V. stupně . Jarní rozlez v poledním slunci a okolními scenériemi ani nemůže být hezčí.  Další délky k vrcholu vedou lehčím, ale o to nestabilnějším terénem. Jsou protkány travnatými policemi, klečí, sutí a čím dál více také sněhem, a proto v posledních desítkách metrech měníme lezečky za pohorky, které vláčíme v batohu a pokračujeme dál alpským stylem. Z vrcholu jsou krásné rozhledy na Kežmarák, Lomničák, Jastrabku, Kolový štít i celý hřeben Bielanských Tater.  Zjišťujeme, že letní sestupovka žlabem se dvěma slaněními je komplet pod sněhem, jenž je navíc teplem rozbředlý a těžký, a tak neriskujeme utržení laviny a sestupujeme stejnou cestou, jíž jsme se dostali nahoru. Opatrný sestup lehčích míst bez jištění, pár nepohodlných slanění z vlastních smyček a nepříjemné stahování lana nás zdržuje, ale když stojíme u tutového štandu nad knihou, máme vyhráno.  Za chvíli už balíme pod stěnou a sebíháme k chatě na večeři.

2014-13-tatry-07

Ráno nás budí ruch na chodbě. Uvědomujeme si, že se v noci změnil čas a my si v klidu vyspáváme :) Po vydatné snídaní nazouváme mačky a jdeme si užít zimní výšlap na Baranie rohy severozápadně orientovanou Velkou Zmrzlou dolinou. Předbíháme několik skialpinistů a už je dolina jen naše. Chůze po pevném zmrzlém sněhu je pohodlná, a tak můžeme stoupat docela svižně. Pár set metrů po slunné pláni nás nutí jít jen v tričku a neustále oklepávat z maček  nalepený sníh. Brzy jsme však zase ve stínu a prudkým žlábkem šlapeme do sedla. Tam potkáváme několik lidí, kteří šli z druhé strany od Téryho chaty. Na vrchol je to jen kousek  a užíváme si chůzi po hřebínku i náhorní plošině. Na vrcholu Baraních rohů  jsme sami. Fotíme, svačíme a užíváme krásných výhledů, o které jsme na stejném místě byli minulou zimu okradeni mlhou a hustým sněžením. Sestup k chatě je díky spoustě pevného sněhu nesmírně rychlý, a tak už po 45 minutách stojíme na zápraží Brnčálky a na ostrém slunci sušíme propocené věci. Zbývá jen něco přes 10 km k vlaku do Tatranské Lomnice, kde si ještě před odjezdem dopřáváme kávu se zmrzlinovým pohárem a hodnotíme víkend jako velmi povedenou akci.